středa 21. října 2015

Pohádky z Toskánska

Jako správná Češka miluji pohádky a legendy. Dělaly mi společnost celé dětství a doprovázejí mě dodnes. Věci tajuplné a nadpřirozené ve mně probouzejí nesmírnou zvědavost. Další vášní jsou pak příběhy spojené s nějakou slavnou historickou událostí, osobností nebo místem. Toskánsko je v tomhle ohledu nevyčerpatelné. Jako ta bezedná slánka od kouzelné babičky.

Není se tedy co divit,že i kousíček od mého domu kráčela slavná historie. I když, kudy v Toskánsku a potažmo v celé Itálii, historie nekráčela. 

Nedaleko Florencie, v městečku Pieve a Nievole, kde bydlím, na cestě, která spojuje Pieve a Montecatini Alto, potkáme malý kamenný most, který nese jméno legendárního Dante Alighieriho. Ponte di Dante nebo-li Dantův most je spojen s touto historkou.


V době, kdy ve Florencii zuřily neustálé boje mezi Guelfy a Ghibelliny, musel politicky činný Dante Alighieri po prohrané bitvě utéct z města, aby se vyhnul k odsouzení a následnému trestu smrti. Dostal se do zdejšího kraje, kde se převlékl za venkovana. A právě, když stál na tomto mostě, potkal vojáky, kteří měli za úkol pátrat po uprchlíkovi. Vojáci ho zastavili a křičeli na něj:

Hej ty, neviděl jsi tady muže jménem Dante Alighieri?
A Dante jim odpověděl:  C´era quando c´ero, tedy Byl tady, když jsem tu byl já.
Vojáci jeho odpovědi samozřejmě neporozuměli a pokračovali v cestě.

Vidíte, to byl celý Dante. Srandičky a slovní hříčky, i když mu šlo o krk.


Další tajuplné místo se nachází nad městem Lucca, na úpatí pohoří Garfagnana. A zase je to most. Jeho oficiální název je Ponte della Maddalena, ale nikdo mu tady jinak neřekne než Ponte del Diavolo – Ďáblův most. Legenda říká, že stavitel mostu uzavřel smlouvu s ďáblem, který mu pomohl postavit most během jedné noci. Výměnou měl dostat první duši, která přejde po mostě. Když byl most hotov, stavitel poslal po mostě jako prvního psa. Ďábel se rozzuřil, sebral psa a skočil z mostu. Dodnes se prý ďábel prochází po mostě v podobě bílého psa a hledá duši stavitele. Vídají ho vždy v noci v posledních říjnových dnech.




A do třetice pohádka o Toskánském Excaliburu.

O legendárním Excaliburu - zázračné zbrani - se říkalo, že svému majiteli propůjčuje nadlidské schopnosti. Není tedy divné, že o ni byl velký zájem. Co kdyby to náhodou byla pravda? Jenže Excalibur skutečně existuje, tento slavný meč dodnes vězí ve skále. Nikoli však na anglické půdě, nýbrž v Toskánsku, v kapli Montesiepi u Sieny, v opatství San Galgano. 

K místu se váže legenda, která vypráví, že zbraň patřila Galganu Guidottimu, šlechtici z Chiustina u Sieny, který jako dospělý byl arogantní a sobecký rytíř. Jednoho dne se mu ale zjevil archanděl Gabriel, jenž mu ukázal cestu ke spáse i místo, kam se má uchýlit. Poté se Galgano rozhodl stát se poustevníkem. Když se jel rozloučit se svou milou, aby jí oznámil své rozhodnutí, uslyšel andělský hlas, který ho nabádal, aby se vzdal všech světských radovánek. Galgáno namítal, že to bude těžké, stejně jako rozseknout skálu mečem. Na důkaz toho vytáhl zbraň a v očekávání, že se ostří zlomí, ji vrazil do kamene. K velkému překvapení však pronikla dovnitř až po jilec, a tak se stalo, že rytíř kopec už nikdy neopustil.

Místo je od té doby cílem mnoha poutníků a časem byl zde na kopci vybudován ještě klášter. Vznikla tak jedna z nejhezčích staveb italské gotiky.



Pohádkové Toskánsko si na svých cestách rozhodně nenechejte ujít. Má úžasné kouzlo.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Vaše komentáře, postřehy nebo jenom úsměv.