pondělí 23. listopadu 2015

Podzimní dolce vita na toskánský způsob

Návštěvy u Italova strýčka v toskánských horách nad Pistoiou jsou pro mě vždycky zážitek. Strýček je svérázný jižan, manželkou převychován na toskánského horala. Proslavil se tím, že si se současným starostou New Yorku hrával  jako kluk na dvorku rodného města Sant´Agata De´Goti v okrese Benevento. Ale jinak je celkem normální, bývá s ním sranda a má srdce ze zlata.


Na podzim k němu jezdíváme sbírat olivy do jeho velkého sadu a on nám pak vždycky přiveze demižón čerstvě vylisovaného super extra panenského oliváče. Nefiltrovaný, čerstvě vytlačený olej v ještě středověkém frantoiu, je dokonalý zázrak. Když si ho prohlédnete proti světlu, uvídíte v něm plavat mikročástečky olivových jadýrek. Je tak voňavý, silný a zdravý, že by se měl prodávat v lékárně.

ilustrační foto
Protože se pomalu blíží můj odjezd do českého domova, jeli jsme včera s Italem strýčka pozdravit a rozloučit se ve starém roce.

Už nedělní ráno začalo velmi pozitivně, jelikož jsme s Italem lenošili v posteli až do desíti hodin. Po lehkém obědě - rizoto s hříbky a lanýži (ach ach) jsme přikryli a zazimovali naše citroníky a mandarinkovník, jelikož sněhová čepička na toskánských kopcích přesvědčila Itala, že nenáviděná zima tu bude cobydup. V našem údolíčku byl ale prozatím krásný slunečný den, jako vymalovaný.


Víme, že strýček je mlsný, takže jsme se před cestou do jeho perníkové chaloupky v hlubokých lesích zastavili ve vyhlášené cukrárně v našem lázeňském městečku, které žije v zimě v létě pestrým společenským životem. Je to takové srdce Valdinievole a ať tam přijedete v kteroukoliv denní či noční dobu, je stále plné lidí.


Cukrárna Giovaninni v centru Montecatini Terme je pastva pro oči. Výloha praská ve švech dobrotami až oči přecházejí. Uvnitř je stále spousta lidí a vybrat si tady, co koupit, je leckdy nadlidský úkol. Úhledně zabalený balíček se zákusky jsme šoupli do auta a jeden nadýchaný věneček s krémem a se šlehačkou putoval i přes kritický Italův pohled rovnou do mé pusy. No co, oběd byl jen takové nic, tak to chtělo sladkou tečku.



Strýčka jsme našli na žebříku trhat olivy pro mě. Už před lety mě naučil, jak je zpracovat, abychom si na nich mohli po celý rok pochutnávat. Objemný košíček hlaďoučkých černých olivek putoval do auta, spolu s demižóném nového olivového oleje, ořechy a slaďoučkými kaki, které připomínají pomeranč a chutnají jako medové jablko.



Seděli jsme na lavičce před domem, vyhřívali se na zubatém podzimním sluníčku a popíjeli Vin Santo, nebo-li svaté víno ze sušených hroznů. Brzy začalo být ale chladno, tak jsme se přesunuli ke krbu uvnitř domu, pojídali a popíjeli dobroty a povídali si a smáli se až do večera.


Miluji takové neděle a je mi líto, že toskánský podzim pomalu končí.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Vaše komentáře, postřehy nebo jenom úsměv.