středa 11. listopadu 2015

Listopadové léto a kaštany svatého Martina

Do vysokých pinií se opírá podzimní slunce a zlátnou kaštanovníky. Vyhřívám se na sluníčku a pozoruji, jak děti sbírají kaštany. Usmívám se a vzpomínám, jak jsem kdysi jako malá holka taky chodila na kaštany. Byly krásně kulaťoučké a nádherně se leskly. Dělávali jsme z nich zvířátka a postavičky a já ty hlaďoučké kaštánky pak do zimy nosila po kapsách. 

Toskánské jedlé kaštany jsou ale jiné. Jsou menší, mají hrany a nelesknou se. Když je ale ještě horké vytáhnete z trouby a i za cenu popálených prstů je začnete loupat a pochutnávat si na nich, když k tomu popíjete dobré červené víno a jste mezi přáteli nebo v rodinném kruhu, tak pak si uvědomíte, jak krásné chvilky život dokáže připravit. 


Vzpomínám, kolik takových krásných večerů jsem už tady zažila. Po večeři se stůl znovu prohýbal dobrotami. Kromě jablek a pomerančů nechyběly kaki a granátová jablka, ořechy a horké kaštany. Každý si bral, na co měl chuť, popíjelo se víno, oheň praskal v krbu a jen tak příjemně se klábosilo.


Je na čase znovu vykouzlit takovou atmosféru, řekla jsem si a na trhu si obstarala potřebné ingredience. Byl zrovna svátek svatého Martina a to je přece důvod k oslavě.


Ač vám to může připadat divné, tak tady sv. Martin nepřijíždí na bílém koni, ale naopak, přiváží poslední teplé dny. Někdy dokonce tak teplé, že se Italové ještě mohou naposledy vykoupat v moři a povalovat na pláži.

A jestlipak znáte legendu? Ne? Tak tedy poslouchejte.

Bylo to právě 11. listopadu, kdy se mladý voják jménem Martin vracel na koni ze služby domů. Byl zrovna velmi chladný a deštivý den, vítr foukal a zalézal za nehty. Martinovi byla zima, ač měl na sobě velký, teplý plášť, do kterého se celý choulil. Náhle u cesty uviděl chudáka, který na sobě neměl téměř nic a celý se třásl zimou. Martin přemýšlel, jak by mohl chudákovi pomoci. Peníze u sebe neměl, jenom ten velký plášť. A tu ho napadla spásná myšlenka. Sundal si plášť z ramenou a jedním máchnutím šavle ho rozetnul vejpůl. Jednu polovinu si nechal a druhou podával chudákovi. Šťastný, že udělal dobrý skutek, pak ujížděl dál k domovu. Ujel ani ne pár metrů a přestalo pršet, nebe se rozjasnilo, vzduch se oteplil a slunce začalo hřát tak, že Martin musel odložit i tu půlku pláště, jak mu bylo teplo.
A od té doby, každý rok v tomto období slunce hřeje a přináší poslední teplé dny. Léto sv. Martina ale netrvá dlouho. Italové sami říkají: “L’estate di San Martino…dura tre giorni e un pochino”, čili Léto sv. Martina trvá 3 dny a kousek.


A pointa na závěr: Martinovi se v noci zdálo o Bohu, který mu ve snu děkoval za vykonaný dobrý skutek. A aby Martin pochopil, kdo to teplo způsobil, ukázal mu polovinu Martinova pláště.

Tolik legenda. Ale vraťme se k dobrotám, které se vážou k tomuto krásnému období.

Pro začátek vám představím tzv. CASTAGNACCIO, typický toskánský podzimní koláč z kaštanové mouky, rozinek, oříšků a rozmarýnu. Ano na rozmarýn nezapomeňte. Ten nesmí chybět, jelikož z obyčejného koláče dělá koláč neobyčejný. A víte proč? Lístečky rozmarýnu zapečené v koláči, nejen že koláč provoní, ale jsou taky velmi silným afrodisiakem a dokonce elixírem lásky. Každý mladík, který sní takový koláč, se okamžitě zamiluje do dívky, která mu ho připravila a požádá ji o ruku :-). 

Takže děvčata, která se chcete vdát, ale i vy, kteří byste rádi ochutnali typický toskánský kaštanový koláč, pro vás je určen tento jednoduchý recept.

500 g kaštanové mouky - tedy za předpokladu, že ji seženete v Česku
trochu cukru (kaštanová mouka už v sobě obsahuje cukr, ale pokud byste chtěli koláč sladší, přidejte ho trochu do těsta)
voda
vlašské ořechy, piniové oříšky, rozinky
větvička rozmarýnu
olivový olej
špetka soli

Nejdříve si namočte rozinky do vody a nechte nabobtnat. Nasekejte vlašské ořechy a otrhejte lístky rozmarýnu. Do misky prosejte kaštanovou mouku a postupně přidávejte vodu a míchejte až vznikne takové husté těsto na palačinky. Do těsta pak přidejte nasekané oříšky, nacucané rozinky a piniové oříšky. Od všeho si dejte trošku stranou, aby vám zůstalo na posypání koláče než ho dáte do trouby. Nakonec přidejte sůl a promíchejte.
Na dno pekáčku či zapékací misky dejte kapku olivového oleje nebo pečící papír, to je jedno. Nalejte do něj těsto a posypejte zbylými oříšky a rozinkami. Nakonec přidejte snítky rozmarýnu a lehounce vše zatlačte do těsta, aby vám ty dobroty po upečení neopadaly. Než dáte koláč péct, pokapejte povrch těsta olivovým olejem a pak šup do trouby asi na 200 stupňů C. Za půl hodinky je koláč hotový. Nenechejte ho v troubě příliš vysušit, měl by být krásně vláčný.


Přeji dobrou chuť, třeba vám tato nevšední toskánská dobrota zachutná.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Vaše komentáře, postřehy nebo jenom úsměv.