sobota 12. prosince 2015

Ropucha a vánoční pohledy - adventní častuška

Dobrý den, máte prosím vánoční přání? Ptám se zamračené prodavačky v trafice. Sedí v rohu na židli jako žába na prameni a je naštvaná na celý svět.

Prodavačka do mě zapíchne svůj pohled a je vidět, že ji evidentně můj dotaz rozhodil. Rychle přemýšlím, zda jsem se správně vyjádřila. Občas se mi totiž stává, že mi z italštiny ujede nějaký výraz, který přeložím do češtiny a vypadne ze mě hloupost.


To nevedeme, kvákne žába zlostně.


Poděkuju a mám se k odchodu, když žába vřískne, Máme jenom pohledy.

To by mi mohlo stačit, můžete mi je prosím ukázat? Zatajím dech v očekávání, co přijde. Chtít po trafikantce ukázat zboží, to je ale drzost. 

Ale stojí 3 koruny jeden, pokouší se mě ropucha ještě jednou od mého úmyslu odradit.

No a?, říkám si pro sebe nevěřícně, vypadám snad, že to budu chtít na dluh? Kelišová, drž hubu, usměrňuje mě vnitřní hlas. Polykám ironickou odpověď a ujišťuji žábu, že to je v pořádku, že se možná rozšoupnu a koupím pohledy dva a budu platit hotově.

Několik vteřin ticha a žába se nakonec rozhodne, že se pohne ze židle. Otráveně vyloví ze šuplíku klíč a odemkne (!) skříňku pod pultem, ze které vyloví hromadu vánočních pohledů. Nevěřím svým očím. Vánoční pohledy zamknuté v sejfu před Vánocemi. Asi, aby je nikdo neviděl. Jistota je jistota, třeba by je chtěl někdo koupit. Připadám si provinile. Taková opovážlivost.

Cítím na sobě pichlavé ropuší oko, a tak rychle vybírám dva (!) pohledy, abych nezdržovala.

Takže to bude 6 korun, že? Ujišťuji se pro jistotu a vytahuji předpokládaný obnos z peněženky.

Nevím, musíte počkat, než to namarkuju, nervózně houkne žába, 6 korun, máte to přesně?

Naštěstí mám, úplně mě zalil pot.

Konečně držím pohledy v ruce a vyrážím z trafiky ven. Ve dveřích narazím v rychlosti do tělnaté paní, která právě vstupuje dovnitř. Omlouvám se, ačkoli mám jako vycházející přednost. Bába něco zavrčí a já znovu pronáším upřímnou omluvu, Promiňte, neviděla jsem vás. Paní přece jen trochu roztaje a pokusí se o křečovitý úsměv. Ale je vidět, jak velké s tím má potíže.

Mám dost, ale snažím se to chápat. Je tady evidentně málo slunečních dnů. Čímž nechci říct, že potřebuji kolem sebe samé pozitivní a sluníčkové lidičky. Pár takových znám a při kontaktu s nimi dostávám diabetický šok. 
Ale hergot, opačný extrém, neslušnost, permanentní nas..ejřenost a nezájem mě ničí úplně stejně.

Tak ať žije advent a (s)mějte se krásně :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Vaše komentáře, postřehy nebo jenom úsměv.