středa 23. března 2016

Kytky kam se podíváš

Těším se na něj každý rok a pokaždé se nemůžu dočkat. Festa Santa Maria in Selva, první jarní vlaštovka a velký svátek květin, který se u nás koná vždy na konci března.

ilustrační foto
V malém městečku Borgo a Buggiano to žije už od sobotního rána. Vyvýšený prostor před kostelem již tradičně obsazují pěstitelé, kteří vás zaplaví květinami, bylinami, citrusy, ovocnými stromky, sazenicemi a dalšími rostlinkami, nad kterými roztaje duše každého zahrádkáře. A Toskánci si na své zahrady velmi potrpí, to je všeobecně známo.



My jsme se sem s Italem vypravili tentokrát až v něděli, hned poté, co jsme posvětili olivové větvičky. Pomalu a ruku v ruce jsme prošli celý trh a všechny stánky, zastavili se u každého s tradičními toskánskými potravinami, ochutnali hlavně sýry a salámy, koupili domů porchettu a toskánské klobásky a přenesli vše do auta, jelikož pak následoval tradiční nákup květin a bylin a na to jsme potřebovali volné ruce. 





Chodím od jednoho pěstitele k druhému, vybírám tu levanduli, tu bazalku, tu citrónový tymián, šalvěj či oregáno a plnou náruč máty, kterou milujeme a používáme ji s citrónem do chlazených nápojů po celé léto. Každou tašku pak vrazím Italovi do ruky a jdu vybírat dál. Co na tom, že útrpně zvedá oči k nebi a neříká nic. Vůbec nic! Což je asi nejhorší z možných variant. Však on roztaje až mu bylinky provoní pečínku nebo porci ravioli na másle a na šalvěji.



Nevím kam dřív, lákají mě mě barevné hortensie, poupata azalek, muškáty, japonské kamélie a další, které ani neumím pojmenovat. Taky tak milujete květiny?







 




Tradiční trh Santa Maria in Selva se zde koná už od 14. století a stejně jako v předchozích letech a staletích otevřel bránu jara.


Pokud není uvedeno jinak, fotografie jsou z mého soukromého arvchivu. 

pondělí 21. března 2016

Palmová neděle, sváteční den plný jarní energie

Na včerejší nedělní ráno Ital nastavil budík na 8 hodin. To abychom nezaspali a stihli slavností posvěcení olivových větviček před našim kostelíkem.

ilustrační foto
Včera se totiž v Itálii slavila Domenica delle palme, čili Palmová neděle, u nás známější pod názvem Květná něděle. Jedná se o poslední neděli čtyřicetidenního půstu, která otevírá Velikonoce a koná se na památku Kristova vjezdu do Jeruzaléma, kde byl vítán zástupy lidí s palmovými větvemi v rukou. 

ilustrační foto
Tam, kde nejsou po ruce palmy, utrhnou lidé olivové větvičky, jinde třeba proutí z vrby nebo květiny.

Jako holka z proletářského města jsem nikdy nic podobného nezažila. Až tady v Itálii. Zvlášť, když se den vydaří jako včera a slunce svítí naplno, je to krásná oslava prvního jarního dne. Cestou potkáváte spoustu hezky oblečených lidí s olivovými větvičkami v rukou, každou chvíli se s někým zastavíte nebo pozdravíte a každý úsměv vás nabíjí novou energií. 



Před kostelem jsou zástupy lidí, přichází kněz s ministranty, krátce vypráví o významu dnešního dne a v okamžiku, kdy se chystá světit, všechny ruce s větvemi se zdvihnou vzhůru. Tentokrát mi malá kapička svěcené vody kapla na tvář, z čehož mám radost a kousek kapky rozmazávám Italovi na nos.

Doma si větvičkami ozdobíme dům, staré z loňska nahradím novými a některé dám do vázy, aby byly připraveny na velikonoční výzdobu. Ital si kousek uždibává a dává si ji do auta.

Nepředpokládám, že by mě tyto události převrátily na katolickou víru, nebo na jakoukoliv víru. Díky svému pragmatismu zůstanu už navždy neveřící pohan, ale něco se přece jen změnilo. Každý takový den prožívám s větší intenzitou, radostí a úctou k tradicím, kterým jsem dříve nevěnovala pozornost.

Vím, v našich českých končinách je v současné době tato událost naprosto bezvýznamná a nikým neslavená. Většina Čechů dnes ani neví, co to Květná neděle je. A musím se přiznat, že dokud jsem nežila v Itálii, nezajímala jsem se o to ani já. A je to vlastně škoda. Připravujeme se tak dobrovolně o spoustu jarních tradic a radovánek. Není třeba být věřící. I tak si můžeme toto krásné období zpestřit různými zvyky. Byly tady přece od pradávna, stačí je jen znovu oživit. 

ilustrační foto
U nás býval celý tento den ve znamení obřadu svěcení kočiček. Lidé je nosívali do kostela k posvěcení, zdobili je pentlemi a krášlili jimi celý dům. Úplně stejně jako v Itálii. Dočetla jsem se, že posvěcené kočičky měly i léčivou moc, a tak nemocný člověk či zvíře dostalo k pití lektvar z rozdrcených větviček smíchaných s vodou. , někde zase hlavičky posvěcených kočiček polykali v domnění, že je po celý rok nebude bolet v krku.

Proutek posvěcených kočiček hospodář zapíchl do rohu pole, což mělo přinést dobrou úrodu, nebo jej zastrčil za trám v chalupě, za dveře, okna, ale i za svaté obrázky nebo kříže, aby bylo stavení chráněno před bleskem a krupobitím. 

Na Květnou neděli se taky nemělo nic péct, protože by se ten rok neurodilo žádné ovoce. říkalo se, že by se zapekl květ na stromech. Domy se vymetaly zelenými ratolestmi, které měly vymést všechnu nemravnost a zhýralost. Dívky se krásně natrojily a všichni si oblékali nové šaty, aby v nich člověk kvetl. Krásné, co říkáte? Škoda, že už se u nás tyto tradice téměř neudržují.

ilustrační foto
Vždycky si představuji, jaký asi byl ten vjezd Ježíše Krista do Jeruzaléma. Mladý Žid, který prohlásil sám sebe za Spasitele vjíždí na oslu do bran Jeruzaléma doprovázen svými učedníky a davem věřících, kteří mu provolávají slávu, vztahují k němu ruce, mluví o zázracích, které učinil a oslavují jej. Římský prefekt Pontius Pilatus se na celou scénu znechuceně dívá z okna svého paláce a udává rozkazy. Přiveďte mi toho buřiče. Zavřete ho a postarejte se, aby jeho poslední cesta byla cesta křížová. Rozkaz císaře Tibéria zní jasně: Nikdo nebude bouřit lid proti nám bohatým a mocným.....

A nebo to bylo jinak? Asi ano. Mé pohádkové a romantické představy s realitou nemají mnoho společného. Ale to je fuk. Palmová neděle je přece hlavně oslavou jara.

pondělí 14. března 2016

Velikonoce v Itálii? Plus 10 kg !!!

Prožít velikonoční svátky v Itálii znamená připravit se na to, že vaše snaha zhubnout dostane vážné trhliny a všechna kila, která jste od Vánoc pracně shodili, se vám znovu budou vysmívat z nedopnutých kalhot. Italskými Velikonocemi se totiž musíte doslova „prožrat“.

Moje dcera miluje italské Velikonoce, nejen kvůli těm lukulským hodům, ale i proto, že tady děti dostávají všechny bez rozdílu obří velikonoční vajíčka. Podotýkám, že dceři je pětadvacet let, ale dodnes trvá na tom, že chce vejce s překvapením. Říká, že to je krásné být na Velikonoce obdarovaná a ne je prožít ve strachu, kdy tě kdo za bukem zmlátí. Ital jen zvedá oči k nebi a říká jí, že téměř třicetiletým babám se vejce nekupuje, nicméně „mia bimba“, jak jí láskyplně nazývá, pokaždé odjíždí nejméně s třemi kusy, protože celá její italská rodina ji touží obdarovat. Ital ji ale stejně na velikonoční pondělí honí s vařechou po domě, protože mu prý záleží na tom, aby dcerce v Itálii nic nechybělo.

ilustrační foto

Jak to tedy v tom Makarónsku chodí o té Velké noci?

V podstatě jsou italské Velikonoce velmi podobné těm našim, jen některé zvyky jsou dodržovány více a jiné méně. Samozřejmě víra v boha a katolické zvyky v tom hrají také svou roli.

Duch Velikonoc tady na vás dýchne už týden dopředu na Květnou nebo-li Palmovou neděli. Ten den se slaví památka vjezdu Krista do Jeruzaléma, kdy jej lidé vítali a mávali palmovými větvemi. V Itálii se světí olivové větvičky. Natrháte si je brzy ráno a v kostele před nedělní mší je kněz hromadně posvětí. Olivové větvičky se pak dávají do vázy a zdobí každý velikonoční stůl v italských domech. V té době už je také každá italská domácnost posvěcená, protože kněz chodí žehnat domácnostem ve své farnosti nějakou dobu před Velikonocemi. 

Na Velký pátek zmlknou zvony na znamení smutku s ukřižováním Krista a v městečkách a na vesnicích se konají dlouhá procesí. Velký pátek bývá také posledním postním dnem.

Bílá sobota je pak ve znamení příprav na Velkou noc. Připravují se domácí těstoviny, vyrábí se ozdoby, pečou buchty, dělají se poslední nákupy. Venku voní jarní květiiny. Zlaté a bílé narcisy, tulipány, v zahradách kvetou ovocné stromy a japonské kamélie, louky jsou plné sedmikrásek a v lesích roste divoký chřest.

Velikonoční neděle (Pasqua) je v Itálii hlavní svátek. Den, kdy Kristus vstal z mrtvých se musí řádně oslavit. A jak je tady dobrým zvykem, slaví se v rodinném kruhu a ve společnosti přátel u prostřeného stolu, který se prohýbá jídlem. 

V kouzelných kotlících mé tchýně Pippy to zase bude bublat a vonět do daleka.

Obvykle míváme rozmanité předkrmy, kde nechybí mozzarella di bufala, parmská šunka, výborné toasty s játrovým a houbovým ragú (crostini), opečený chleba s nasekanými rajčaty (bruschetta), rolky z carpaccia plněné krémovým sýrem a pažitkou a nakládaná zelenina či olivy.

ilustrační foto - antipasti
V něktrerých italských rodinách připravují typický velikonoční slaný koláč (Torta pasqualina), který je plněný špenátem, ricottou a vejci.

ilustrační foto - torta pasqualina
V jižní Itálii kolem Neapole zase dělají tzv. Casatiello, což je v podstatě taková slaná bábovka z kynutého těsta, plněná šunkou, slaninou a sýrem, na kterou před pečením vložíte několik syrových vajec i se skořápkou.

ilustrační foto - casatiello
Na první chod se vždycky těší můj muž, protože nejvíc ze všeho miluje pastu. A když je domácí, dělaná od maminky, tak to je teprve něco. Většinou udělá tzv. strozzapreti (uškrcení faráři) s ragú nebo jen s rajčatovou omáčkou, ve které se ovšem několik hodin vařilo hovězí maso a vepřová žebírka. Jindy dělá lasagne nebo zapečené těstoviny v troubě podle neapolského receptu s rajčaty, mozzarellou, kuličkami mletého masa, parmazánem a plátky na tvrdo uvařených vajec.

ilustrační foto - pasta al forno

Jako druhý chod se obvykle podává jehněčí maso. Buď kýta nebo žebírka, s čerstvým špenátem a opékanými brambory. Jehněčí maso se připravuje buď na hořčici, rozmarýnu, s malými cibulkami nebo s mátovým pestem. Způsobů přípravy je ale nekonečné množství. To všechno doprovází několik druhů jarních salátů.
ilustrační foto - jehněčí se špěnátem
Symbolem italských Velikonoc je kromě beránka a vajec hlavně holubice – La Colomba, která je zároveň hlavním velikonočním zákuskem. Je to v podstatě kynutá bábovka upečená ve formě holubice, plněná kandovaným ovocem, hojně posypaná cukrem a celými mandlemi. U nás si ji rádi dáváme na snídani ke kávě s mlékem. Na slavnostní tabuli se ale moc nehodí, je dost suchá a my máme raději krémovité sladkosti. 

ilustrační foto - La Colomba
Milujeme Profiteroles, což jsou kuličky z odpalovaného těsta, plněné vanilkovým krémem nebo krémem chantilly, polité tekutou čokoládou, nebo tiramisu, popřípadě některý host přinese mini zákusky z domácí cukrárny.

ilustrační foto - deserty
Po takovém několika hodinovém obědě je pak nutná silná káva, po které vám spolehlivě vytráví a krátká zdravotní procházka. 

Na Velikonoční pondělí (Pasquetta) je Itálie v pohybu. Celé rodiny se od božího rána stěhují do přírody s koši plnými jídla. Auta nabalená rozkládacími stolky, židlemi a dekami, na které se po pikniku v přírodě slastně rozvalí a relaxují. Někteří vyjíždějí na pláže k moři, jiní k jezerům či na horské louky vybavené pro tyto příležitosti. U nás v Toskánsku máme takových míst spousty. Vetšina jich je v kopcích nad Pisou, Luccou nebo nad Pistoiou. Jsou to velké travnaté palouky s dřevěnými lavičkami a stoly se spoustou prostoru pro děti. Většina z nich je vybavená malými i obrovskými barbeque, na kterých si každý může ugrilovat, co si přinesl z domu. 

ilustrační foto
Kdo nechce na piknik, může si vybrat z velkého množství různých slavností (sagra), které se konají v mnoha malých i velkých městech a jsou spojeny, jak jinak než s jídlem a dobrým vínem.

Budete se divit, ale nesetkáte se tu s opilci. Alkohol je v Itálii ještě doposud brán pouze jako apertitiv nebo jako digestivum a víno jde ruku v ruce s dobrým jídlem.

Tento den je zároveň vhodný k výletům na zajímavá místa, k vyjížďkám na kolech, k procházkám na pobřeží u moře či v lese. 

No a po Velikonocích už může být konečně jenom jaro !

pondělí 7. března 2016

Kde tluče pravé srdce Pisy

Kam vyrazíme vychodit ten dnešní oběd? ptám se Itala po opulentním obědě u tchýně (ano, už zase). Počasí je sice na hraně, každou minutu může začít pršet, ale já mám potřebu vychodit ty zapečené těstoviny a bažanta na víně. 

Projdeme se v centru Pisy, oznamuje švagr a já si nazouvám trekkingovou obuv, protože vím, jaký je blázen. Procházka s ním znamená minimálně tři hodiny venku a deset kilometrů v nohou. Ital se ksichtí, protože on by nejraději zalezl pod peřinu, ale nedá se nic dělat. I on si dopřál sladký dezert a zblajznul aspoň pět rýžových pusinek s krémem. 

Sedáme do auta a vyrážíme na italské poměry poměrně rychle do 50km vzdálené Pisy. Čím víc se blížíme k pobřeží, tím víc se nebe rozjasňuje a počasí nám přeje. Pomatený švagr parkuje auto na tom nejvzdálenějším možném místě, a tak musíme překonat několik kilometrů než se vůbec přiblížíme k centru města. Projdeme kolem středověkých hradeb a za chvíli už nás obklopuje jiné století..

ilustrační foto
ilustrační foto
Nezbytná pausa caffé v baru vedle sochy slavného vojevůdce na Piazza Garibaldi a už jsme na mostě Ponte di Mezzo, který nás vede na proslavenou promenádu Corso Italia. 

Gaudeamus igitur, iuvenes dum sumus...... radujme se tedy, dokud jsme mladí, napadá mě okamžitě při překročení řeky Arno. První věc, kterou si tady uvědomíte je, že vás obklopují samí mladí lidé. Kam se podíváte, všude jsou studenti. 

Aby taky ne, vždyť Pisa je alma mater nejstarší univerzity v Evropě. Založena byla už v roce 1343 a matematiku zde vyučoval i Galileo Galiei. Současné univerzitní centrum je obrovské a studenti dnes tvoří více než polovinu obyvatel.

Když opustíte to turisticky profláklé místo na Campo dei Miracoli, kde všichni podpírají Šikmou věž, ve strachu, aby nespadla, a vydáte se směrem do centra, objevíte úplně neznámý svět. Křivolakými uličkami se dostanete do historického centra města, kde dosud stále dýchá kouzlo středověku. Tam tluče to pravé srdce Pisy. U Šikmé věže místní obyvatele ani studenty nepotkáte, ti se tomuto místu vyhýbají, ale už o kousek dál, na kouzelném náměstí Piazza dei Cavalieri se slavnou školou založenou Napoleonem Bonaparte, si každý večer užijete koncertní pódium pod širým nebem. Shlukují se tady mladí lidé s kytarami a bubny, zpívají, tančí a popíjejí víno a pivo.

ilustrační foto
Stejně tak nádherné je Corso Italia. Plné značkových obchodů i malých obchůdků, typických trattorií i stánků s rychlým občerstvením a velkým množstvím knihkupectví, antikvariátů a knižních i bleších trhů. Spojuje centrum města s nádražím, odkud nepřetržitě proudí množství studentů s batohy a kufry do svých kolejí či studentských privátů.

ilustrační foto
ilustrační foto
Už se stmívalo a my jsme zabloudili na malé náměstí s nenápadným kostelíkem. Švagr na něj ukázal a řekl, že uvnitř se nachází zajímavá hrobka s vyobrazením lebek a koster. Když jsme vstoupili dovnitř, začínala právě mše. Udivilo nás velké množství mladých lidí uvnitř a zůstali jsme omráčení nádherným zvukem varhanů a flétny, které doprovázel andělský zpěv.  Naskočila nám husí kůže a poslechli jsme si celou mši až do konce. Musím říct, že to byl nejkrásnější zážitek celého dne. Představte si, univerzitní kostel určený především pro studenty a na večerní nedělní mši byl úplně plný. Uvnitř studentský chór a moderní farář, který mluví jasně a srozumitelně. Pro mě naprosto nová a překvapivá skutečnost. 

Kostelík se jmenuje Chiesa Universitaria di San Frediano a ukázku chrámového chóru si můžete poslechnout třeba tady. https://www.youtube.com/watch?v=pZg38xp6yuo . V tom kostele s varhany to ale znělo ještě mnohem lépe. 

ilustrační foto
ilustrační foto
Jsem rozhodnutá se do Pisy znovu vydat a všechno to tady pořádně prozkoumat. Až se počasí ustálí a rozkvetou stromy, sednu si s foťákem a knížkou na některém malebném náměstí nebo na schody chrámu či na venkovní zahrádku u řeky, budu si číst, fotit, popíjet kávu či aperitiv a poslouchat tep života v Pise. 

Napadlo mě, že kdybych dnes byla ve studentském věku, chtěla bych studovat právě tady.