středa 13. července 2016

Jak (ne)odrovnat Itala

Musím říct, že česká kuchyně mi v Itálii téměř nechybí. Až na pár drobností jako je výborný český chleba, kyselé zelí nebo uzené maso, nemám za čím brečet. Zvlášť v létě si užívám hromady ovoce, zeleniny a ryb. Ovšem je pravda, že když se venku ochladí, mívám potřebu se realizovat v kuchyni a něco echt českého připravit.

A můj drahý většinou česká jídla sní, jenže po svém. No řekněte mi, jaký to má smysl zajídat chlebem bramborovou kaši s řizkem? Bylo mi vysvětleno, že maso se zeleninou se běžně v Itálii chlebem zajídá. Zeleninou byla myšlena ta bramborová kaše. Anebo, když jsem uvařila výbornou vepřovou se zelím a bramborovým knedlíkem. Jo, snědl to, dokonce si přidal, ale zbouchal k tomu půlku ciabatty. Do hovězího guláše si zamíchá kilo těstovin, takže už to není guláš, ale pasta al pomodoro. Prý u nás neumíme šetřit, oni by ten kotel guláše jedli týden a zasytili by tím celou  početnou rodinu.. 

Trpělivost holka, hlavně, že mu chutná. 

No ale zase na druhou stranu musím říct, že i Ital musel být v šoku z některých našich stravovacích návyků.

Vzpomínám si třeba, když byl poprvé před lety u mě na návštěvě v ČR, jedno z prvních jídel, které jsem mu naservírovala, byly špagety se sýrem a s kečupem, které jsem předtím nezapomněla řádně propláchnout ve studené vodě a rozvařit hodně do měkka. S láskou jsem mu celé to své dílo posypala 30% eidamem a doprostřed udělala důlek, který jsem vyplnila kečupem. Můžu vám říct, že tohle je perfektní návod, jak odrovnat Itala. Toho mého málem trefilo. Chvíli na to koukal, rýpnul do toho vidličkou a hele, zůstal mu na ni viset celý klobouk špaget. Pak se mě opatrně zeptal, zda v ČR děláme špagety tak, že když otočíš vidličkou, tak zároveň otočíš talířem a celým stolem? Nejapnou poznámku jsem přešla bez povšimnutí a řekla jsem mu, že může mít stejně rozvařené a slepené špagety i na sladko, pokud chce. S cukrem a s mákem, nebo další varianta s grankem. To už nevydržel a šel do obchodu mumlajíc, že tady určitě umře hlady. Ještě jsem za ním chtěla zavolat, že až se vrátí, tak mu to jídlo ohřeju v mikrovlnce, ale tady už jsem tušila, že se pohybuji na nebezpečné půdě a že bych mohla o svého Itala přijít ještě dřív než ho řádně poznám. Italové totiž přístroje typu mikrovlnka, varná konvice a někde dokonce i myčka nádobí, zasadně ignorují a nechápou, k čemu tyto mašinky jsou vůbec dobré, když jejich maminky se bez podobných nesmyslů obešly celý život.



Časem jsem pochopila, že pokud to chci s tím svým Makaronem vydržet, budu se muset vyvarovat některých hrubých chyb. Týkají se samozřejmě jídla, které je důležitou součástí každého mužského obyvatele Apeninského polostrova (hned po jeho matce).

1. Naučit se vařit správně těstoviny. (A věřte mi, že to zpočátku nebylo vůbec jednoduché)

2. Pamatovat si, že těstoviny na sladký způsob lije Ital za stálého míchání do toaletní mísy.

3. Obejít se bez domácích eletrospotřebičů a nedivit se, když Ital lije do varné konvice mléko (pokud možno jej nezabít a s láskou mu vysvětlit jako tříletému dítěti, že varná konvice slouží pouze pro ohřev vody).

4. Do tradičních italských receptů nikdy nevnášet prvky české fantazie.

5. Kečup patří pouze na hranolky v Mc Donaldu, v žádném případě se nepřidává do italských pokrmů.

6. Smířit se s faktem, že nikdy nebudu umět vařit tak dobře jako moje italská tchýně.



No ale to jsou v podstatě maličkosti, odměnou nám je, že se spolu prochechtáváme životem. 

A určitě nejsem sama, kdo je na tom podobně. Vzpomínám si, jak jsem brečela smíchy, když jedna má známá Češka, která taky žije v Itálii, psala na FB obsah smsky, kterou ji poslal manžel na cestě z práce: MAM LAT JAK LEF (= mám hlad jako vlk).



Kvůli těmto okamžikům přece stojí za to dělat kompromisy.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Vaše komentáře, postřehy nebo jenom úsměv.