Návštěvy u Italova strýčka v toskánských
horách nad Pistoiou jsou pro mě vždycky zážitek. Strýček je svérázný jižan,
manželkou převychován na toskánského horala. Proslavil se tím, že si se
současným starostou New Yorku hrával jako
kluk na dvorku rodného města Sant´Agata De´Goti v okrese Benevento. Ale jinak
je celkem normální, bývá s ním sranda a má srdce ze zlata.
Na podzim k němu jezdíváme sbírat
olivy do jeho velkého sadu a on nám pak vždycky přiveze demižón čerstvě
vylisovaného super extra panenského oliváče. Nefiltrovaný, čerstvě vytlačený
olej v ještě středověkém frantoiu, je dokonalý zázrak. Když si ho prohlédnete proti
světlu, uvídíte v něm plavat mikročástečky olivových jadýrek. Je tak voňavý,
silný a zdravý, že by se měl prodávat v lékárně.
![]() |
ilustrační foto |
Protože se pomalu blíží můj
odjezd do českého domova, jeli jsme včera s Italem strýčka pozdravit a rozloučit
se ve starém roce.
Už nedělní ráno začalo velmi pozitivně,
jelikož jsme s Italem lenošili v posteli až do desíti hodin. Po lehkém obědě -
rizoto s hříbky a lanýži (ach ach) jsme přikryli a zazimovali naše citroníky a
mandarinkovník, jelikož sněhová čepička na toskánských kopcích přesvědčila
Itala, že nenáviděná zima tu bude cobydup. V našem údolíčku byl ale prozatím
krásný slunečný den, jako vymalovaný.
Víme, že strýček je mlsný, takže
jsme se před cestou do jeho perníkové chaloupky v hlubokých lesích zastavili ve
vyhlášené cukrárně v našem lázeňském městečku, které žije v zimě v létě pestrým
společenským životem. Je to takové srdce Valdinievole a ať tam přijedete v
kteroukoliv denní či noční dobu, je stále plné lidí.
Cukrárna Giovaninni v centru
Montecatini Terme je pastva pro oči. Výloha praská ve švech dobrotami až oči
přecházejí. Uvnitř je stále spousta lidí a vybrat si tady, co koupit, je leckdy
nadlidský úkol. Úhledně zabalený balíček se zákusky jsme šoupli do auta a jeden
nadýchaný věneček s krémem a se šlehačkou putoval i přes kritický Italův pohled
rovnou do mé pusy. No co, oběd byl jen takové nic, tak to chtělo sladkou tečku.
Strýčka jsme našli na žebříku
trhat olivy pro mě. Už před lety mě naučil, jak je zpracovat, abychom si na
nich mohli po celý rok pochutnávat. Objemný košíček hlaďoučkých černých olivek
putoval do auta, spolu s demižóném nového olivového oleje, ořechy a slaďoučkými
kaki, které připomínají pomeranč a chutnají jako medové jablko.
Seděli jsme na lavičce před
domem, vyhřívali se na zubatém podzimním sluníčku a popíjeli Vin Santo, nebo-li
svaté víno ze sušených hroznů. Brzy začalo být ale chladno, tak jsme se
přesunuli ke krbu uvnitř domu, pojídali a popíjeli dobroty a povídali si a
smáli se až do večera.
Miluji takové neděle a je mi
líto, že toskánský podzim pomalu končí.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za vaše komentáře, postřehy nebo jenom úsměv či pozdrav odkudkoliv. Pokud se vám blog líbí, sdílejte :-)