neděle 17. května 2020

Střípky z karantény

Tenkrát jsme ještě nevěděli, co se na nás žene. Nevěřili jsme tomu, mysl to odmítala, ačkoliv duše se již bála. Přesvědčovali jsme sami sebe, že se nic nemůže stát. 

Odkládám si sem tyhle malé střípky mých pocitů, trochu zmatečných, zpomalených i plných úzkosti i naděje. Střípky z dnů, na které už nikdy nezapomenu.

Bylo předjaří, konec února roku 2020, toskánské "aprílové" počasí....

Vrátila jsem se z procházky mezi vinicemi. Nebe je azurově modré a toskánské slunce svítí naplno 🌞. Je ještě sice trochu zubaté, ale jaro už se hlásí o slovo. Mimózy pomalu odkvétají a na jejich místo nastupují růžová poupata magnólií, červená sluníčka japonských kamélií a modré kvítky rozmarýnu. Krvavé pomeranče jsou tak sladké, že by přivodily diabetikovi šok.
Cestou jsem natrhala mladé kopřivy, večer bude špenát. Ale pssst...Italovi ani muk. Dívá se na mě s despektem, když mu předkládám večeři z rozkvetlých luk. V podstatě mu musím neustále lhát, když chci do něj něco zdravého dostat. 😊

Nabrala jsem pořádnou dávku vitamínu D ze slunce, oči se pokochaly okolní krásou jarního Toskánska, mysl se zklidnila a energie proudí celým mým tělem.

Udělejte to taky tak. Každý z vás má určitě někde místečko, kde nabírá sílu a klid. Ať už venku nebo jen doma ve vaně plné voňavé pěny. A paniku nechejte za dveřmi.  


Konec letošního března přivál nejen chlad do toskánských kopců, ale i strach do našich srdcí. Svět se zastavil a život se nám převrátil naruby ze dne na den.

Taková zima jako v posledních několika dnech nebyla v Toskánsku ani letos v zimě. Okolní kopce pokryla bílá čepice, silný vítr ohýbá cypriše a cloumá vysokými piniemi.

To nejlepší, co můžeme a vlastně i musíme udělat v současné době, je schoulit se na gauč, zakutat se pod dekou s dobrou knížkou, nebo se ohřát u krbu, připravit nějaké dobroty, popíjet červené víno nebo lahodný čaj z fíkových listů a věřit v lepší časy.

Doba "karanténová" nepřeje pohybu, cestování a setkávání, ale je vhodná ke zklidnění, zpomalení mysli i těla, láká k odpočinku nebo naopak burcuje k plánování a přípravě na dobu "potom". 

#dameto #iorestoacasa #zustanudoma #tuttoandrabene  


Eva Premauerova St Krásné fotky, dýchá z toho pohoda, tolik teď potřebná...stres nikomu neposlouží, bere mentální i fyzické síly...Tak se drž Itálie, i vy všichni, ať brzy uvidíte světýlko na konci tunelu...co nejdříve ať se všichni potkáme, byť i virtuálně, v lepších časech...👍❤️ 

V dubnu 2020 se ze mě stala bába bylinkářka na plný úvazek. Člověk se najednou vrací ke kořenům a k tomu, co má rád. Váží si každého okamžiku.

Když si můžete v karanténě vyběhnout z domu rovnou do náruče toskánského venkova, je to dar. Zvlášť, když je takto rozkvetlý. A bylinky z louky máte přímo do ranního čaje. Červený jetel, sedmikrásky, jitrocel, šalvěj, rozmarýn, mladé kopřivy i máta. Všeho je tady plná náruč, stačí se pro to natáhnout. V této době je třeba se radovat z maličkostí, smát se i snít, a do budoucna se dívat s nadějí a optimismem a věřit, že #andratuttobene vše bude zase fajn. 


Eva Premauerova St Zdravím paní Zuzano, kde je vůle, tam je cesta...Věřím, že Vánoce už budou v normálu, a Palmovou neděli příští rok oslavíte se vší parádou...Jsou věci a události, na které jsme krátcí, a i když se všichni snaží bojovat, a ten boj určitě vyhrajeme, nebude to hned. Posezení a čas strávený s rodinou Vás příjemně naladilo, a přeji, aby Vám ta pozitivní energie dlouho vydržela. Dávejte na sebe pozor, ať v plné síle znovu rozjedete Vaši cestovku...❤️. Možná tohle nás všechny změní, že přestaneme všechno brát jako samozřejmost a budeme si všeho víc vážit...❤️ 

Marcela Zimmermannova Je to nádhera,miluju to tam ...když tam sem mám pocit,že tam patřím a mám tam kořeny..nikdy se mi nechce vracet do Česka. Z pocitů z návštěvy Toskánska žiju pořád a doufám, že zase dojedu..Toskánsko mám v srdci,ať se vám všem daří a jste zdraví a šťastní ❤️❤️❤️❤️❤️🌞🌞🌞🌞

Jsem spíš bába kořenářka a bylinkářka než kuchařka a pekařka. Důkazem toho je, že jsem asi jediná na světě, kdo v tuto dobu vyhodil do koše roztékající se staré droždí. 🙃

Neodolám ale právě kvetoucím a vonícím bylinkám, které mě praští do nosu každé ráno, když otevřu dokořán okna. Šalvěj je teď zrovna na vrcholu a její fialové kvítky a silně aromatické lístky si v těchto dnech běžně dávám do čaje. 🌿

Dnes jsem se ale pustila do výroby bylinkové soli. Bude výborná na pozdější ochucení pečínky a grilovaného masa. Jak taky jinak zužitkovat to množství bylinek, které tady mám všude kolem.

Je to strašně jednoduchá a voňavá práce. Posbíráte si bylinky, které máte po ruce, já použila šalvěj, rozmarýn, tymián, citronový tymián, mátu a petržel. Pokrájíte nožem na hrubo a spolu s jemnou mořskou solí ještě rozmixujete. Pak do směsi zamícháte hrubou mořskou sůl, šalvějové květy, barevný pepř, zkrátka, co vám chutná. Vše rukama pomalu promícháte, kuchyň vám nádherně voní, rozprostřete na plech a necháte trochu usušit, nejlépe na slunci.

Takto ochucenou sůl si dejte do pěkných skleniček a uzavřete v suchu a temnu. Vydrží vám celý rok a provoní mnoho dobrot.


Yveta Brožová Nádherné, opojné ..Máš toho plné oči, viď? Plné chřípí 💛 Dokud máme tohle, je dobře.

Eva Premauerova St bylinkářství je krásná a v daleké historii i vážená činnost...bylinkářky i suplovaly lékaře, zejména pro chudé obyvatele...A jako bonus, ještě ta " práce " krásně voní.🙂🌹 

Soused přinesl košík červených pomerančů 🍊. Jsou měkké, těžké a plné lahodné šťávy. Mají barvu žhavého italského slunce a dužina připomíná lávu sicilské Etny.

Několik jsem jich vymačkala Italovi na snídani, pár nechám na jídlo a zbytek šlo do voňavé marmelády spolu s malými oranžovými sluníčky (kumquat), kterých se nám letos opět urodilo požehnaně. Jinak pro zajímavost - kumquat , latinsky Fortunella, což se dá přeložit jako malé štěstíčko, se jí i se slupkou, protože ta je právě na celém plodu nejsladší. Dužina uvnitř je lehce kyselá. 


Dá to sice trochu práce vybrat z těch čínských mandarinek ta malá zrníčka, ale výsledek stojí za to. Sladká vůně citrusů se nese do daleka. A ta chuť 😊.
Zájemců o tyto marmelády mám vždycky plno, ale pár skleniček musím ubránit a schovat na zimu na slepované linecké.

Letos je nějak na všechno více času, nezdá se vám?

Zdravím ze sladkého Toskánska.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za vaše komentáře, postřehy nebo jenom úsměv či pozdrav odkudkoliv. Pokud se vám blog líbí, sdílejte :-)