Vladimír Neff v
prvním díle své trilogie Královny nemají nohy popisuje situaci, kdy dvorská
etiketa zakazuje mluvit o královniných nohách, protože královny nechodí, ale
přemísťují se z místa na místo. Někdy mám pocit, že Italové Neffův román četli
velmi pozorně a mám silné podezření, že i oni postrádají dolní končetiny. A
pokud je mají, rozhodně je neumí využívat.
Ital zásadně nechodí, ale přemísťuje
se. A to automobilem. Každá rodina vlastní 2-3 kusy tohoto dopravního
prostředku, takže není divu, že Itálie je ucpaná k prasknutí. Tam, kde v Česku
potkáte maximálně babičku s roštím či kouzelnou slánkou, tam v Itálii profrčí
hned čtyři auta za minutu.
Do místního baru, na poštu u domu, do
kostela i do blízkého obchodu pro chleba se jede autem. Chodit pěšky? No
zbláznili jste se !?
Můj muž je také prototypem takového
Itala. Je schopen několik desítek minut kroužit kolem místa, kde chce
zaparkovat, jen aby byl co nejblíž cíli a nemusel udělat ani ty dva pomyslné
kroky. Je mu jedno, že asi deset metrů od něj je několik volných parkovacích
míst. Tak daleko on přece stát nebude. V těchto okamžicích se pevně držím
sedadla, abych mu nevydrápala oči. Dokonce není líny si telefonicky předem u
místní policie zajistit volný průjezd centrem města, kterým hodlá profrčet.
Takže běžně projíždíme centrem Luccy, Pisy či Florencie, kam je běžnému
smrtelníkovi vjezd zakázán pod pokutou ve výši měsíčního výdělku.
Když za mnou před lety poprvé přijel,
protáhla jsem ho Prahou a ukázala mu ty nejvýznamnější památky. Samozřejmě jsme
chodili pěšky. Až po čase se mi přiznal, že si z toho nic nepamatuje, protože
se musel pekelně soustředit na to chození a doufá, že už nikdy nic podobně
frustrujícího nezažije.
Ale musím se pochválit. Díky mému
blahodárnému vlivu na jeho psychiku, přišel postupně i on na to, že se dostává
do věku kardiaků a že pouze pohyb na kancelářské židli není úplně to pravé
ořechové pro jeho zdraví, a začali jsme spolu opět chodit :-). Tedy, nesmí být
ani zima ani horko ani tma a nesmí pršet. Pokud jsou tyto podmínky splněny, tak
se jde někam pěšky.
Evviva ! Trvalo mi to téměř deset let,
ale dokázala jsem to. Je fakt, že takový Meresjev se naučil chodit bez nohou
mnohem dřív než můj muž s nohama, ale na Itala nesmíte spěchat.
V Itálii má zkrátka všechno svůj čas.